Leden 2013

Být nudná...

27. ledna 2013 v 21:08 | Asarum |  O životě
Ze seriálu Ententýky - rozhovor Ute a Nikol
N: Já vím máš to těžký, ale tohle nepij, to je leštěnka
U: Prosim tě, vždyť to vypadá jako víno
U: Jaktože tobě všechno vychází na co sáhneš a já … já jsem schopná vypít i leštěnku
N: Protože máš fantazii.To víš my nudný se nejdřív podíváme na etiketu abysme vyloučili omyl
U: Co mám dělat proto abych byla taky nudná

Taky jsem prahla po tom být nudná, ale zjistila jsem, že za prvé to nejde - lidi už se asi tak narodí - a za druhý no to musí bejt děsná nuda Mrkající
Mě to fakt nějak došlo, až když to Nikol řekla, mě prostě nenapadlo, že ti druzí jsou opravdu takový, že se do toho nenutěj, že prostě takoví jsou. Že maj ten pohled na svět takovej chladnej, jasnej, bez fantazie...

Kecka

27. ledna 2013 v 20:38 | Asarum |  O mužích
Mít kamaráda na sex není špatný. Ale člověk si musí umět vybrat.
A to mě se povedlo!
Důležitá je jistota, že vás on za partnerku nechce a hlavně, že vy nechcete jeho. S tím druhým problém nemívám, ale často se mi stane, že svedu muže, který chce vztah. Až jsem narazila na Kecku. Super člověk, kterej to má v životě naprosto vyřešený, je skoro o 20 let starší než já a rozhodně nemá potřebu se zamilovávat. Osud mi ho přihrál do cesty, když jsem ještě chodila s Broukem. A od té doby se s ním pravidelně scházím. Přijedu k němu, pokecáme, uděláme si pěkný večer a pak zase jedu. Neviděli jsme se skoro rok, pak zas se vidíme třeba každý měsíc, prostě podle potřeby… :)
Dokážu se s ním uplně skvěle uvolnit. On vždycky vypráví o všem, já jen poslouchám a bavím se. Líbí se mi jeho pohled na svět. Mít doma bych ho ale nemohla. To by mi asi vykecal díru do hlavy, Kecka jeden.
Sex s ním je ale dokonalý. Dravý, nespoutaný, plný vášně, ale zároveň i takové něhy. Nevím jestli je to dáno jeho zkušenostma. Možná, možná je to v něm. Každopádně mezi mými muži je výrazně nejzkušenější co se počtu žen týče (u tří set přestal počítat).

O ztracené lásce

26. ledna 2013 v 22:21 | Asarum |  O lásce
"Pohádka" O ztracené lásce byla pro mě docela inspirativní. I když mi přijde těžké poznat, kdy mu za to ten druhý ještě stojí, a kdy už mu ublížil na tolik, že už si jej vážit nemůže. Ale líbilo se mi to. Honza vytrvala tak dlouho, jak to jen šlo... Mě většinou odradí mnohem méně. Ale co mě hodně zaujalo, bylo vybírání pravého Pravoslava z obrazu:

O ztracené lásce, 7. díl:
První princ: Ach Honzo, co jsem se na tebe načekal. Bez tvé pomoci se neobejdu, Krutoslava mě utýrala. Jsem vystrašený a slabý. A ty jsi tak silná. Vím, že se o tebe mohu opřít a neupadnu, ani krok bez tebe neudělám. Tolik tě miluju.
Honza: Ty jsi Slaboslav, viď. Je mi líto, ale musíš se sám postavit na vlastní nohy. Nikdo za tebe chodit nemůže.

Také jsem měla občas pocit, že by mě mí partneři měli pomáhat stavět se na vlastní nohy, ale není tomu tak. Člověk tu sílu, musí najít v sobě sám. Samozřejmě může mu být někdo oporou, ale nelze aby to za něj dělal. Nikdo za něj nemůže chodit, ani rozhodovat kam má jít. Můžemu ovšem dát náhled, co se asi tak může stát když vyrazí tou či tou cestou...

Brouk

26. ledna 2013 v 21:44 | Asarum
Brouk, člověk s kterým jsem strávila značnou část svého života. Proč? Asi to bylo nejspíše potřeba. Bylo příjemné, že nejsem sama, ta jistota, že je někdo o koho se víceméně můžu opřít, kdo mi to udělá a kdo vše zařídí. Brouku udělej to a to... proč jsi to neudělal? Já chci to a to... Jo, jo pěkně si mě rozmazlil.
Byl můj první, sex s ním nebyl žádný zázrak, ale vlastně jsem s ním zažila i nejlepší sex svého života, ale to bylo spíše výjímečně.
Chodila jsem s ním od patnácti, v devatenácti jsem se s ním rozešla (podvedla jsem ho a neunesla jsem to), pak po půl roce jsem s ním zas začala chodit.
Nevěra, tedy ta moje, provázela celý náš vztah. Poprvé jsem ho podvedla v 17 a pak ještě několikrát, i když většinou nešlo o sex, o soulož, ale já za nevěru považuji cokoli, i líbání, pokud při něm má člověk hříšné myšlenky. Já měla brouka ráda, ale dost jsem se s ním nudila. Vím, že nevěra není ideální řešení. Ale nějak jsem to tak nebrala, potřebovala jsem to a nic jiného jsem neřešila. Až později jsem zjistila, že jsem ho nikdy ve skutečnosti nemilovala, že tohle nebyla láska... Nebo byla?
Když jsem s ním začala podruhé chodit, byla jsem rozhodnutá, že ho budu mít ráda a tečka. Ale nefungovalo, to. Snažila jsem se nebýt na něj hnusná. Ale on si nechal vše líbit. Poslala jsem ho do p... a on se mi ještě omluvil. Ke konci našeho vztahu to už bylo jen samé hádání, ale já pro něj nikdy nebyla priorita, nikdy nedělal pro mě něco, protože by chtěl, nebo protože by to tak dokonce stejně cítil, nikdy jsme se na ničem nedohodli, buď mi ustoupil, nebo prostě měl svou pravdu a já mu do toho nemohla kecat, on mě nebral příliš vážně, byla jsem po celou dobu jen dítě, nikdy bych po jeho boku nemohla dospět, bylo to všechno tak jednoduchý, nechat brouka ať vše zařídí. Dost mi náš vztah nevyhovoval, ale zas jsem měla na paměti slova mé maminky - všichni chlapi jsou stejní. Vězte, kdo tomuhle věříte: NEJSOU! opravdu ne, existujou i citliví muži, samozřejmě, že dokonalý chlap neexistuje, ale je zbytečné s někým být jen proto, že lepšího stejně nenajdete, určitě najdete.
Proč jsem s Broukem byla tak dlouho? Možná právě kvuli rodičům - měli ho rádi, možná z lenosti, ze strachu, že už lepšího nenajdu. Ale nechci aby to zas vypadalo, že jsem s ním nic dobrého nezažila. Že jsem ho měla jen z vypočitavosti (nejen že vše zařídil, ale i zaplatil...) Já ho vážně měla ráda, jako on mě ještě nikdo nedokázal obejmout, usínat v jeho objetí bylo opravdu překrásné, cítila jsem se naprosto v bezpečí, bavilo mě s ním jezdit na výlety, na jednu stranu se mi líbilo, že má rozhled a přehled o všem (na druhou mě to fakt dost točilo, všechno vím, všechno znám...nikdy jsem neměla šanci se mu v ničem vyrovnat), občas jsme dělali i bláznivý věci, to je pro mě hodně důležité. ovšem to chození do hospody, mě bavilo spíš z důvodu, že jsem mohla balit jeho kamarády a to už jsem si říkala, že je to vážně krize, to už to spělo k rozchodu, protože zrovna inteligence ani krásy jeho hospodští kámoši moc nepobrali...
Nejhorší bylo, že si mě nejspíš nikdy pořádně nevažil a neváží do dnes. Půl roku po rozchodu mi volal (volali jsme si normálně, zůstali jsme kamarádi), že mu jeden kluk říkal, tedy ten kluk s kterým jsem se vyspala a na to konto se s Broukem rozešla, tak ten kluk (mimochodem IQ tykve, spala jsem s nim tak s dvěma promile v krvi) mu prej řikal, že nebyl jediný s kym jsem spala... a Brouk mu věřil... Já to nechápu, jak může věřit, nějakýmu ubožákovy, kterej lže kde může, víc než mě. A tak to právě bylo vždycky v našem vstahu. Já o sobě netvrdím, že jsem byla světice. Nevěrná jsem byla několikrát, ale vždy jsem si dávala dobrý pozor, aby se to Brouk nemohl dozvědět ani nikdo z jeho okolí. Kromě tedy toho jednoho vypatlance. Jenže to mi bylo 19. a pak jsem se kvuli tomu s ním rozešla.
No popravdě řečeno, volal mi to zrovna ve chvílli, když jsem uvažovala o tom, že vlastně, ten vztah s ním nebyl špatný, že mě měl alesoň kdo obejmout a kdesi cosi. Takže jsem ráda, že tento poslední záchvěv láskovýho citu zadupal Brouk hodně hluboko do země.
A jak jsem se vlastně s Broukem dokázala rozejít? Bylo to pro mě hodně těžké období. Zvažovala jsem kromě citů i závazky, které jsme spolu měli. První velké trhliny přišli, když se na scéně objevil Frajer, ale to jsem nakonec dokázala přestát. Frajera jsem pustila k vodě a rozhodla se pro Brouka. Pochyby ovšem neustali a hádek přibývalo. Ani nevím jestli by k rozchodu někdy došlo. Bála jsem se budoucnosti, myslela jsem si, že mě nejspíš rodiče vyhodí z domu a tak podobně. Nakonec jsem neměla na výběr. Objevil se totiž Štěňátko a já už neměla na výběr. Ne snad, že bych se hned zamilovala, ale jela jsem s Broukem na výlet, s ním a s jeho kamarády. A najednou, kdo ví jak se to stalo, jsem strávila noc s úplně cizím klukem. Brouk byl ještě ochotný vztah slepovat, ale já už jsem rozhodně nemohla. On byl ochotný mi odpustit, když jsem ho naprosto veřejně podvedla. Takového člověka jsem si už nemohla vážit... a jak by si proboha on mohl vážit mě????

O přátelství

26. ledna 2013 v 14:50 | Asarum |  O životě
Betty MacDonald - Vejce a já:

"Muži jsou co do přátelství mnohem méně nároční. Žena chce, aby její přátelé byli dokonalí. Utvoří si představu, obvykle dost podobnou sobě samé, položí přítelkyni do téhle formičky a trápí se a přežvykuje každý malý nedostatek, který není v souladu s obrazem, jejž vytvořila. S něčím, co nedosahuje devadesátiprocentní shody, se vůbec nezabývá a těch devadesát procent bere, jenom pokud zbývajících deset se slibně utváří, takže se dá počítat, že v krátké době dozraje v úplnou totožnost. Přátelé, jejichž nedostatky bijí do očí, nebo jsou nenapravitelné, odkládá, jako špatně padnoucí šaty, i kdyby to mělo znamenat, že nebude mít vůbec žádné přátele, protože je bez přátel zřejmě šťastnější než s nějakou nedokonalou bytostí, jíž by byla nucena činit ústupky.
Mužský má kamaráda! Tečka. A s tímhle kamarádem se kamarádí proto, že například, oba chodí střílet kachny. Skutečnost, že slovní zásoba přítele sestává výhradně z jednoslabičných výrazů, že se myje zřídkakdy, že žvýká tabák a neustále si odplivuje, většinu času je úplně opilý a ženské nemůže ani vidět - to všechno nemůže mít na přátelství žádný vliv. Jestliže si muž těchto nepatrných trhlinek na přítelově nedokonalosti vůbec všimne, všimne si jich velice zběžně, asi tak jako zaznamená výšku, barvu očí, šířku ramen - a vřelé přátelství přetrvá ve své vroucnosti mnoho a mnoho let."

Z knihy: MacDonaldová, B.: Vejce a já, Vyšehrad, Praha 1991, 296s.

Obávám se, že muži tento model nevztahují pouze na přátele, ale i na své partnerky. Snad ne všichni, doufám v to a pevně věřím.
Občas si pomyslím, proč raději nejsem muž... Mají to tak jednoduché nic neřešit... Sladká nevědomost...

Francouz

21. ledna 2013 v 20:46 | Asarum
Původně jsem chtěla začít psát o muži, který mi změnil život, nebo o tom, se kterém jsem strávila třetinu svého života, ale nejde to. Přednost mají vždy ti, kteří jsou nejaktuálnější. A teď je to právě Francouz.
Muž, se kterým jsem měla možnost být jen několik hodin, promluvili jsme asi tři věty a už ho s největší pravděpodobností nikdy neuvidím. Ale nic tak krásného jsem nikdy nazažila, taková něha a naprosté souznění, ne dravost nebo vášeň (přestože to obvykle preferuju), ale od něj bych se nechala vést kamkoli. Byl naprosto rozhodný, nedělal kompromisy, ale byl opravdu neuvěřitelně něžný. Nebojte, já nepíšu o sexu, tedy jako o souloži, my jsme spolu pouze tancovali. Pouze???
Nejsem si jistá jestli ještě můžu zažít něco intenzivnějšího (abyste si nemysleli nebyla jsem na diskošce, plese ani něčem podobném...).
Jak to s námi dvěma vlastně bylo, nejprve si představme situaci, byla jsem již dosti vyčerpaná, tím pádem dosti uvolněná a veselá, k veselé náladě mi tedy popravdě řečeno přispěla i jedena sklenka balantýnky. V tomto stavu jsem skotačila na tanečním parketu se všemi možnými partnery a partnerkami. Všimla jsem si, že tam je i On, vyzařovalo z něj opravdu pořádný charizma, ale zas jsem si říkala, že tancuje tak nějak příliš klidně... No pak jsem chvíli seděla a najednou z ničeho nic stojí předemnou, beze slova na mě kouknul a tím vyzval k tanci. Po prvním tanci jsem si ještě říkala, že už jsem si zatancovala i líp (právě trochu vášnivěji...) Ani se mě nezeptal na jméno, jediné co řekl bylo "Merci" Ale pak přišel zas a zas.... Tancovali jsme spolu známé tance a ještě spoustu tanců, které jsem ani neznala. On mě dokázal vést tak, že jsem vůbec nepotřebovala znát kroky, posouval mé nohy a vždy jsem najednou byla tam a hned zas tam a ani jsem netušila jak. Najednou ohlásili poslední tanec -
Cože už???, vždyť ještě ani neznám jeho jméno, jakže je to francouzsky Comment ca va? ale ne, jo Comment tu t'appelles? jo jo musim se ho zeptat-
ale už nemám čas o čemkoliv přemýšlet, už tančíme poslední tanec, ocitla jsem v úplně jiném světě, nic kolem mě neexistovalo, žádný čas, prostor, lidé, jen já, On a ty úžasné tóny. Nechala jsem se unášet kamkoli On chtěl, měla jsem ruku na jeho hrudi, vnímala jsem jeho zvláštní kořeněnou vůni a jeho tělo. Zdálo se mi že jsem stvořeni jeden pro druhého, že jsme jedno tělo. Myslím, že ani sebelepší sex se nemůže vyrovnat tomuto zážitku. Hudba dohrála, ale my se ještě dlouhou chvíli drželi v obětí (asi dost dlouho, kamarádka říkala, že se se mnou loučila, po posledním tanci odcházela a já byla ještě úplně mimo).
Pak jsme se představili, On se zeptal. Tak už alespoň vím, jak se jmenoval.
Dokonce si na mě vzal email, ale pak už musel jít. Druhý den odjížděl z Čech, kolikpak asi potká během svého cestování po světě slečen. Ale třeba napíše. Nevím nelpím na tom. Jsem odhodlaná si udělat výlet do Francie, ale stejně tak i hladit si tu příjemnou vzpomínku s tím, že už jej nikdy neuvidím...

Filosofie této rubriky

21. ledna 2013 v 19:44 | Asarum |  O mužích
V této rubrice chci napsat o všech mužích, chlapech a chlapcích, kteří v mém životě něco znamenali. Kolik mužů by měla žena mít za svůj život a kolik jich přiznat? Myslím, že každý počet je ten správný, pokud jsme s ním sami spokojené. Myslím, že není dobré někoho odsuzovat nebo obdivovat. Navíc ten o kom si myslíte, že má celý život jednoho partnera, může ve skutečnosti být naprosto promiskuitní...
Tak tedy k těm mým mužům. Ve článcích budu uvádět přezdívky jak jim říkám já... Měnit jména nelze, protože podle mě jméno člověka charakterizuje a předurčuje k jistým vlastnostem. Původně jsem chtěla označovat muže prvním písmenem ze jména, ale některá písmenka jsou obsazena mockrát :-)

Já a muži

21. ledna 2013 v 19:29 | Asarum |  O mužích
Muži... To, že muži jsou fascinováni ženami, je celkem běžné v celé historii lidstva (ženy, víno, zpěv a pod.) Ale ženy fascinovány muži... Jsem snad jediná???

Nejen ženy, ale i muži jsou krásní, vášniví, okouzlující, roztomillí a hlavně různorodí...

Baví mě tu jejich různorodost objevovat. Baví mě nechat se jimi svádět a svádět je. Baví mě nechat se jimi ovládat a ovládat je. Nechat se vést a vést je, nechat se rozmazlovat a pečovat o ně.

Miluji jejich bezbranost a jejich rozhodnost. Chci se ukrýt v náručí a jsem připravena poprat se o ně

A jaký je tedy podle mého názoru ideální muž? Přeci ten, který zrovna stojí vedle vás...nebo spíše za vámi

Chvíle radosti, dny temna

21. ledna 2013 v 10:35 | Asarum |  O životě
Jeden den si užívám vrcholného blaha, druhý den se topim ve sračkách. Život na houpačce. Ty pády dolů opravdu bolí. Ale když tak přemýšlím, asi bych se nudila, žít jen tak spokojeně ve středu mezi tím, ta bolest mi za to stojí, za ty pocity, které člověk zažije tam nahoře ve výšinách.... a nelze tam být pořád. Jen musím nějak překonat ty dni dole, trochu se v těch sračkách naučit žít a ne jen koukat doblba a vzpomínat na minulost popřípadě se těšit na budoucnost. Asarum žij!

Něco o lásce

18. ledna 2013 v 20:59 | Asarum |  O lásce
Existuje vůbec láska?

Jistěže ano... Vidím ji kolem sebe, vidím poklidnou lásku mých rodičů, vidím pokornou lásku novomanželů, vidím vášnivou lásku mých kamarádek, vidím ženy, které se objetují pro své muže, vidím muže, které leccos snesou od svých žen... Ale co já, jsem schopna lásky, můžu já vůbec někdy milovat?

... možná vám o tom něco příště napíšu...

....jinak už to nebude.